Moskva se zpočátku snažila odčinit Stalinovy hříchy, ale jak jsme se už z historie poučili nevydrželo jim to dlouho Bělorusové se sice měli o poznání lépe, což ovšem po stalinském teroru nebyl zas takový zázrak. Chruščov, nástupce Stalina, se sice snažil postavit SSSR na nohy nicméně na BSSR se jako vždy zapomínalo, pouze výrobu převedl zejména na chemickou. V BSSR se ustálilo něco co by se dalo nazvat šedým stereotypem socialistické země. Bělorusko se rozvíjelo i za vlády Brežněva. Lidé se měli lépe, tvrdá komunistická ideologie ustupovala otevřenému socialismu. BSSR se stala chemicky průmyslovou zemí. Téměř 1 chemického průmyslu byla právě v této zemi. BSSR byla i zemí vojenskou asi polovina všech raketových základen SSSR ležela v Bělorusku. Životní úroveň obyvatelstva raketově rostla. V obchodech byl dostatek zboží, zavedly se důchody, lidé si mohly dovolit dovolenou u moře. Před dvaceti lety nesplnitelná utopie se stala skutečností. Každá mince má však i svou druhou stranu lidé se měli sice relativně dobře, to ale nic neměnilo na faktu, že hranice na Západ byli stále zavřené a ideologie Sovětů byla na každém kroku. Bělorusové se stali vzdělanějšími a pochopili, jak se k nim Rusové chovají. Začaly se rozmáhat ilegální organizace a stejně jako Čechoslováci v roce 1968 i oni volali po samostatnosti. Už to nebyly žádné živelné demonstrace a povstání. Inteligence BSSR se pomalu napojovala na Západní vlnu. To bylo to poslední, co mohla Moskva potřebovat. Nejvíce se vzpírala církev, jako reakce na to začal Kreml zavírat kostely. Inteligence byla postupně zavírána do GULAGů. Počátkem šedesátých let vyvstal bolševikům další problém, mládež začala inklinovat k big-beatu a hnutí hippies bylo stále početnější. Demonstrace hippies celé země byli tvrdě potlačeny, neobyčejná brutalita policie neznala hranic. Inteligence však bylo málo, takže si s ní sovětská moc hravě poradila a Bělorusové neměli sílu ani chuť k nějaké radikální akci. Po nástupu Michaila Gorbačova v roce 1985 se v SSSR začalo reformovat. Gorbačov chtěl vytvořit z trosek SSSR prosperující státní útvar, avšak už bylo příliš pozdě SSSR držel pohromadě jen díky strachu z bolševických represí, kdyby neuposlechly pokyn Moskvy. Z toho vyplívá, že jakékoli uvolnění poměrů nutně vedlo k rozpadu SSSR. Událost, která se stala v roce 1986 v Černobylu, byla morovou ranou Bělorusů. Vedení v Moskvě neudělalo vůbec nic pro zmírnění následků radiace 2/3 spadu bylo na území BSSR, 1/3 země byla zamořena. Přesto Moskva ani obyvatele neinformovala. Nadále pokračovala zemědělská činnost a výrobky se dál prodávaly spotřebitelům. BSSR požadovala uznání jazyka a kultury, Gorbačov však nereagoval na žádný z prosebných dopisů. Běloruská národní fronta (BNF) vzala věc do vlastních rukou začala vydávat vlastní noviny a pozvolna přesvědčovat obyvatele, že v SSSR jejich budoucnost není. Vláda BSSR neuznala BNF a nedovolila ji vydávat literaturu. Nakonec vláda přece jen uznala běloruštinu úředním jazykem BSSR. Události nabraly rychlý spád BNF kontaktovala emigranty, kteří pomáhali s šířením obrozeneckých myšlenek. Povoleno bylo vydávání historické literatury. Bělorusové se inspirovali zeměmi, kde již totalitní režim padl. Prioritami BNF se staly nezávislost země, pluralitní systém a tržní hospodářství. Lidé vystupovali z KSSS a zakládali své vlastní politické strany. V roce 1991 Převzal moc v SSSR Boris Jelcin a nastartoval demokratickou budoucnost. V BSSR se komunisté obávali hněvu lidí a tak odsouhlasili jakékoli požadavky opozice. Název země se změnil na Republika Bělorusko, KSB-KSSS byla zakázána. Symboly státu se staly opět bílo-červeno-bílá vlajka a tradiční znak Pahonia. Sovětský svaz definitivně padl a Bělorusové měli konečně možnost budovat si svůj vlastní svobodný stát. Svazová smlouva byla odvolána a Bělorusko vstoupilo do SNS, které se utvořilo na místě Sovětského svazu.