Od roku 1921 až do roku 1923 probíhala protibolševická partyzánská válka. V následujících letech byli eseři donuceni rozpustit stranu a i všechna ostatní nekomunistická hnutí a organizace byli zrušeny. V zemi zavládl rudý bolševický monopol. Všechna centra řízení státu podléhala Moskvě, která místní řídící jednotky obsadila svými lidmi. Otázky nejdůležitější se pak řešili přímo v Moskvě. Aby Rusové zamaskovali svévoli na neruských územích, založili 30. prosince 1922 Svaz sovětských socialistických republik (SSSR). Po četných prosbách Bělorusů Moskva nakonec vrátila BSSR většinu gubernií a újezdů. Počet obyvatel se v BSSR téměř z pětinásobil. V roce 1927 byla napsána Ústava BSSR prakticky byla opsána ze svazové ústavy SSSR, volebního práva byli zbaveni všichni nepracující lidé, dále pak všichni kdo byli v odboji proti bolševikům. V Bělorusku se vše začalo orientovat na Východ. Ekonomická situace však byla velmi vážná, vysoká nezaměstnanost až 30% spolu s hladomorem na vesnicích BSSR nijak neprospěla. Jedinou oblastní kde obchod rozkvétal, byla hranice BSSR se Západním Běloruskem. Sověti se všemožně snažili tento výměnný obchod zakázat. Ale lidé vedeni vidinou výdělku nedbali nařízení a stále na Hranici chodili, tresty byli velice přísné od 5 let v pracovním táboře až po zastřelení. Leninův zázrak jménem NEP se v Bělorusku neuskutečnil. Obyvatelé byli zcela závislí na státu. V roce 1922 běloruská církev vyhlásila nezávislost na Moskevském vlivu. Netrvala však dlouho, už v roce 1925 byl čelní představitel církve Melchisedes uvězněn na 3 roky a šest let po té záhadně zemřel v Moskvě. Moskva hledala prostředek jak ideologicky zpracovat a zlomit Běloruský národ. Výborným prostředkem byla tzv. bělorusizace. Měla však pouze formální charakter a k rudoarmějcům na území BSSR se stejně běloruština nedostala. Jediným cílem bylo získat absolutní poslušnost obyvatel. Pod taktovkou Rusů se přece jen v BSSR začalo blýskat na lepší časy. Otvíraly se školy, podíl výuky v běloruštině se zvětšoval. Otevřela se Státní knihovna, Ústřední archiv. První vědecká instituce Inbelkult jediná svého druhu vznikla z vlastní iniciativy národa a to jen proto, že Moskva nepovolila otevřít akademii věd. v Roce 1929 se Inbelkult konečně proměnil v Akademii věd samozřejmě ve značně okleštěné sovětské verzi. Na všechny pracovníky byla vedena složka a byli sledováni tajnou službou. Kultura a literatura v Bělorusku zažívala rozmach, byla založena dvě státní divadla, vše pod sovětskou cenzurou. Proletářské umění samozřejmě mělo přednost před vším ostatním. Filmy se však na pokyn Moskvy směly natáčet pouze v Ruštině. Zatímco ve městech se rodila Sovětizovaná kultura tak na venkově se stále zachovávala kultura původní, protože bolševici neměli dostatek kompetentních lidí, aby situaci na venkově ideologicky zvládli. Sebevědomí Bělorusů se pod křídly Sovětů pozvolna zvedalo už jen vědomí, že jsou zemí, kde byl použit plán NEP i když neúspěšně. Veškeré plány opozice na svržení sovětské moci byly už zbytečné, ideologicky zpracované obyvatelstvo se začalo seberealizovat v omezených mantinelech sovětské cenzury. A v podstatě jim to ani příliš nevadilo.