Po ukončení 1. Světové války, se bolševici v Petrohradě (25.řijna 1917) chopili moci, současně získali nadvládu i v běloruských zemích. Nebylo to však jednoduché, např. v Mohylevě měli bolševici situaci pod kontrolou až 20. listopadu. Velká běloruská rada vydala 27. Října List běloruskému lidu. Bolševický převrat v něm byl označen jako projev anarchie a vyzýval ke sjednocení národa. Po vydání Leninovi Deklarace práv národů Ruska začali Bělorusové přece jen doufat, že by mohly nastat lepší časy. Na místo toho svolali bolševici v Minsku hned tři sjezdy, tyto sjezdy se pod přímým diktátem bolševiků vyslovily pro vládu Sovětů na území Běloruska. Také pozdější volby do Výkonného výboru byly tvrdě zmanipulované, nedostal se do něj ani jediný příslušník běloruského hnutí. Nejvyšší hodnostáři výboru nevěděli o Bělorusech nic dokonce ani neuměli jejich řeč. Je jasné, že po nečestných volbách vyhráli stoupenci Sovětů a většina běloruských organizací musela uznat sovětskou moc. Běloruská rada uznala vládu V. I. Lenina v Petrohradě, ale už nesouhlasila s Výkonným výborem na jejich území. V důsledku toho vyzvala běloruský lid k převzetí moci do vlastních rukou. K ustavení mocenského orgánu samotných Bělorusů byl svolán tzv. Všeběloruský sjezd (15. Prosince 1917) sešlo se na něm více než 1800 delegátů z celého běloruského území. Rada lidových komisařů však nezískala sjezd na svou stranu a tak se rozhodla sjezd rozehnat. Jediné co delegáti stihli, bylo vytvořit tzv. Radu prozatímní mocenský orgán na běloruském území. Rada vstoupila do ilegality pod vedením Jaze Losika. (foto) Běloruské podzemí pracovalo na plné obrátky, k moci je potřeba síla, tak že se jeho činnost soustředila především na Běloruskou vojenskou radu, která se zlegalizovala pod názvem Běloruský sovět vojenských poslanců. Vše již bylo připraveno ke svrhnutí bolševiků, ale bolševici zaútočili na Centrální běloruskou vojenskou radu. Vedení pozatýkali a činnost rady byla zakázána. Nějaká událost přece jen bolševiky odsunula, když se sovětská delegace v Brestu nedohodla s Němci. Německo zahájilo 18. února 1918 útok po celé východní frontě a Sověti museli ustoupit až ke Smolensku. Po odchodu bolševiků začali propuštění členové vojenské rady zajišťovat pořádek v Minsku. Výkonný výbor všeběloruského sjezdu vystoupil z ilegality a prohlásil se za nejvyšší mocenský orgán v Bělorusku. Zvolili první Běloruskou vládu. Deklarovali 1. Ústavní listinu. To však netrvalo dlouho, již o 4 dny později do Minsku vpadli Němci. Obsadili pokladnu Lidového sekretariátu, všechny zaměstnance vyhnali, odzbrojili běloruské oddíly a neuznali žádné mocenské ani jiné organizace Bělorusů. Po dlouhém jednání však Němci povolili činnost Lidového sekretariátu BNR. 3. března 1918 byla v Brestu podepsána mírová smlouva mezi Rusy, Němci i jejich spojenci. 9. Března 1918 Výkonný výbor všeběloruského sjezdu vydal jako reakci na Brestský mír druhou ústavní listinu, ve které byla ustanovena Běloruská lidová republika (BNR), ta se měla rozkládat na těch územích, kde žila většina Bělorusů. Republika byla formována jako socialistický stát. Půda byla předána pracujícímu lidu. Výkonnou moc měl v rukou Lidový sekretariát a zákonodárnou Rada s předsedou Ivanem Sieradou. Rada všeběloruského sjezdu se prohlásila za Radu BNR, do svých řad přijala zástupce samospráv i národnostních menšin. BNR však ještě nebyla uznána některými státy, problémy byli zejména s Němci, kteří téměř okamžitě uznali nezávislost Litvy, ale nezávislost BNR neuznali ani po té co byl císaři Vilému II. doručen děkovný dopis za osvobození od Sovětů. Zaslání dopisu vyvolalo rozkol v BSH (Běloruská sovětská hromada), nejsilnější straně Rady. Ta se následně rozpadla na tři frakce tzv. eseři (socialističtí revolucionáři), esdekové (sociální demokraté), esefové (socialističtí federalisté). Po problémech s jednotou Rady se BNR přece jen začala pozvolna rozvíjet, otevíraly se nové školy a gymnázia. Začal vycházet tisk. Lidový sekretariát BNR ustavil běloruštinu úředním jazykem. Běloruská diplomacie otevírala velvyslanectví v mnoha zemích. Na druhou stranu Němci nedovolili přesunutí obrovské běloruské armády z Rumunské fronty a Bělorusové si nemohli vytvořit svou vlastní armádu. Toto jednání ze strany Německa rozdmýchalo podzemní spolupráci esserů s bolševiky. Po odchodu okupačních vojsk politici uvažovali o zachování BNR. Někteří se orientovali na Polsko jiní na Litvu a Rusko, ale o samostatném statě bez armády nemohla být řeč. Po několika nezdařených jednáních s okolními státy Lenin odvolal brestskou smlouvu a 10. Prosince 1918 Rudá armáda obsadila Minsk. Jak postupovali rusové kupředu tak vláda BNR měnila svá sídla, nakonec se usadila v Kovně. Nebyl, kdo by se Rudoarmějcům postavil na odpor, všechny dosavadní vlády nepodporovali vojenskou sílu na území Běloruska. Zde končí jedna etapa Běloruské státnosti, běloruským vlastencům se podařilo utvořit stát, který se stal na dlouhou dobu symbolem a vzorem pro ostatní. Naneštěstí to netrvalo dlouho a bolševici se opět chystali chopit moc do svých rukou…