Všechny důležité pozice začali obsazovat příslušníci RKS (b) Když se objevila nová hrozba pro Rusy, a to Polsko, Stalin pokládal za nutné vytvořit tzv. nárazník mezi RSFSR a Polskem. Tím se mělo stát Bělorusko a tak byla nastoupena cesta k sovětské republice. Po ustanovení mocenských orgánů, které byly, téměř stejné jako před Německou ofenzivou v roce 1918. Prozatímní vláda Zmiciera Žyłunoviče v noci z 1. na 2. Ledna 1919 přijala manifest o vyhlášení BSSR (Běloruské socialistické sovětské republice). Lenin BSSR uznal a svolal do Moskvy zasedání, jak bývá v Rusku zvykem, všichni delegáti byli předem určeni. Aby nedošlo k „nedorozumění“. Jen co dostala BSSR svá práva, hned ji o ně sovětská moc zase připravila a to sloučením s Litevskou socialistickou republikou. Vznikl nový útvar tzv. Lit-Bel. Tak díky sovětské moci byla uzavřena cesta k nezávislosti jak Litevcům, tak Bělorusům. Sověti začali vykořisťovat rolníky v Lit-Belu. Aby měly na zaplacení kontribucí Německu. Až sto tisíc Běloruských mužů bylo odvlečeno do Rudé armády. Obnovení trestu smrti a vykrádání kostelů byl teprve začátek. Rudý teror se naplno rozběhl, když byla sestavena Všeruská mimořádná komise (čeka) v čele s Felixem Dzeržinským. Čeka měla neomezené pravomoci. Veškeré projevy proti bolševikům byly tvrdě potlačovány. Místo slíbeného rozdělení půdy lidem, byly vytvářeny sovchozy. Takové to jednání muselo nutně vyústit v povstání. Povstání skutečně proběhlo, zúčastnilo se ho přes 50 000 lidí. Po celodenní bitvě však o vítězi rozhodnuto nebylo. Další povstání propukala ve všech koutech země. Byla živelná a špatně organizovaná. Sovětská moc utvářela stát z krve jeho občanů.