Podobně jako v Polsku tak i Sověti vytrvale ničili jakékoli projevy nacionalismu. Lidé se báli promluvit bělorusky, aby nebyli obviněni z buřičství. Vykonstruované procesy s nepřáteli lidu a likvidace inteligence byly součástí bolševického plánu na plné ovládnutí BSSR. Vedoucí politici BSSR měli většinou pouze čtyřleté základní vzdělání. Není se tedy co divit že ochotně následovali své „ruské soudruhy“. Totalita směřovala k industrializaci, kolektivizaci a Sovětizaci běloruské společnosti. Většina staveb by nevznikla bez práce vězňů, kteří pracovali z donucení a zdarma. NKVD (Lidový komisariát vnitra) zasílal seznamy „nepřátel lidu“, ti byli následně zatýkáni a pracovali na stavbách. Industrializace byla z celého Svazu nejmenší. Vymizela nezaměstnanost, hlavní hospodářská produkce se soustředila na produkci obilí, které se vyváželo na Západ výměnou za valuty tolik potřebné k industrializaci, ta se silně orientovala na masivní zbrojení, Stalin očekával světovou válku. Přesto že měli všichni práci mzdy byli žalostné nebo vůbec žádné v roce 1932 propukl hlad, fronty hladovějících rolníků se změnili v demonstrující davy. Reakce Sovětů byla tvrdá a na oplátku posílili kolektivizaci a dovedli ji do absolutních extrémů, rolníci byli zcela závislí na státní zlovůli. Reakce rublu na toto naprosto nelogické hospodaření byla více než jasná, velice silné oslabení měny si vyžádalo potravinové lístky, ty však sotva stačili na přežití zubožených obyvatel. Stalin se pokusil tuto situaci vyřešit další radikální kolektivizací, kdo se nechtěl podřídit, byl zastřelen nebo poslán na Sibiř. V 1. polovině roku 1930 bylo provedeno téměř pět set protisovětských akcí. Nakonec Stalin přece jen trochu polevil, měl strach z občanské války. Kolektivizace vyústila v agrární krizi. Výroba klesla o 1. V roce 1932 hlad zasáhl již několik oblastí BSSR, to Rusům na popularitě nepřidalo. Lidé se opět vraceli k samostatnému zemědělství, přesto že daně byli astronomicky vysoké. Jiní zase rozkrádali majetek kolchozů, aby se uživili. Tento způsob obživy však SSSR brzo zarazil. Roku 1932 byl přijat zákon, který umožňoval bez soudu zastřelit každého, kdo byl chycen při hledání byť jen nesklizených zbytků na polích. Lidé začali utíkat do měst, na Sibiř, na Ukrajinu kde se žilo přece jen lépe. I toto jim brzy bolševici zatrhli. Nový zákon omezující pohyb osob na území Sovětského svazu. Lidé se mohli registrovat na jiných místech pouze se svým průkazem totožnosti, ale ten většina obyvatel nikdy neviděla. Další možnost byla emigrace na Západ. Na to bolševici zpřísnili ostrahu hranic. Lidé se stali otroky ve vlastní zemi. Odpor proti Sovětům vedl ke zrodu partyzánských oddílů. Tyto oddíly zabíjely komunisty a kradly majetek kolchozů, ten následně rozdělovaly mezi samostatné rolníky. Sověti nahnali zbývající samostatné rolníky do kolchozů, kde tak vznikl nadbytek pracovní síly, s tím se však počítalo a tak byli statisíce lidí odváženy na industriální stavby. Kultura venkova byla zničena, lidé postupně ztráceli vlastní vůli, čekali na rozkazy shora a holdovali alkoholu. Stalinova moc zavedla povinnou školní docházku a pokračovala v porušťování obyvatel. Zrušena byla Akademie věd i zbývající dosud fungující instituce Běloruska. Byl zakázán tisk Běloruské encyklopedie. Spisovatelé na sebe vzájemně donášeli. Historická témata byla zakázána. Divadelní činnost musela kopírovat sovětský styl. Do té doby celkem nezávislá pravoslavná církev byla tvrdě perzekuována, kostely se přestavěly na kluby a dokonce i na sýpky. Věřící byli masově zatýkáni. Lidé ale stále viděli ve víře naději a tak v roce 1937 devadesát tisíc občanů podepsalo petici za navrácení kostelů. Přes dvacet tisíc z nich bylo zatčeno. V témže roce dosáhl bolševický teror vrcholu. Vězni sami podepisovali rozsudky smrti, aby unikli mučení. Na tři miliony lidí byli ať přímo či nepřímo poznamenáno perzekucí. Bolševici začali popravovat i vlastní lidi, aby utajili své zločiny. Masové hroby byly u každého většího města. Tento teror měl pouze jediný cíl, totální kontrolu nad územím, které bylo jakýmsi obranným valem mezi Východem a Západem.